"Uměním přenáším své pocity na ostatní" • Klaudie Švrčková

Klaudie Švrčková je mladá vycházející hvězda našeho současného moderního umění a fakt, že je umělecký samouk, jí nijak nebránilo doposud uspořádat již 31 autorských výstav po celé České republice.

Je zástupkyní malířského uměleckého stylu pop-art a vytváří portréty zachycující škálu různých emocí. Zjistěte o Klaudii a její tvorbě více v rozhovoru, který vám dnes přinášíme.

Maluješ hlavně portréty. Máš k tomu nějaký konkrétní důvod?

Dlouhou dobu jsem hledala sama sebe i ten správný styl malby. Chtěla jsem však vytvořit něco jedinečného, obrazy, u kterých lidé jasně poznají, že jsou ode mě. Vždy mě bavilo přicházet na to, jaké jsou příčiny lidského jednání v daných situacích a proto se mi tento fakt stal inspirací pro mé obrazy, které začaly vznikat v pop-art stylu. Pop-art styl je jednoduchý, ale přitom velice výstižný a líbivý. Každý si v obrazech najde něco svého, protože podobný pocit jako osoba na obraze už někdy cítil a má ho spojený s vlastním příběhem.

Skrze umění můžu najednou přenášet své pocity na ostatní. V každou chvíli se proto snažím dělat to, co zrovna cítím, že mě baví a je v souladu se všemi tvory naší planety včetně jí samotné.

Myslím, že ta energie jde potom ze mě na obrazy a z obrazů na lidi. Ti ji dokáží rozpoznat, nebo je dokonce může motivovat.

Kde se vzal tvůj zájem o umění?

Kresbě a malbě jsem se věnovala již od útlého věku. Díky rodičům a prarodičům, kteří se mnou od prvních let neustále tvořili a kreslili, se ve mně vytvářela velká záliba ve výtvarném umění. Nejprve jsem malovala tužkami na papír a pak vodovkami. Jelikož jsem však časem chtěla začít pracovat na větších projektech, můj zájem i barvy se přesunuly na plátno. Od roku 2015 tvořím tedy tímto způsobem.

Jsi samouk a nikdy jsi nenavštěvovala žádnou uměleckou školu. Nelituješ toho? Nebo to bereš dokonce jako výhodu?

V životě člověk musí podstoupit mnohá rozhodnutí, častokrát si může vybrat jen jednu cestu a druhou nechat třeba na příští život. Žádné rozhodnutí naštěstí nikdy není špatné, je jen jednou z těch cest, proto ničeho nelituji.

Studovala jsem osmileté gymnázium v Českém Těšíně, nyní jsem studentkou Vysoké školy ekonomické v Brně. Na obou školách bylo výhodou, že se člověk pohybuje mezi lidmi s různými zájmy a pohledem na svět, neuvízne v bublině výtvarného umění. To je fajn, jelikož se mu otevře prostor poznat i jiné obory. Zároveň jsem se tím vyhnula také porovnávání kreseb a maleb s ostatními lidmi ve třídě a vlivu učitelů na můj styl malby. Nemyslím si, že bych po vystudování umělecké školy tvořila obrazy ve stylu, který dělám teď a to by byla škoda. Je však možné, že jsem přišla o zajímavé spolupráce, které by na základě studia na umělecké škole vznikly.

Jakou technikou se nejčastěji zabýváš a proč?

Středobodem mé tvorby zůstává akrylovo-temperová malba portrétů s prvky pop-artu a komiksu. Technika malby, které se věnuji, je pro oči rychle a jednoduše rozpoznatelná.

Na obrazech často pracuji s omezenou škálou barev, které se uplatňují prostřednictvím jasně definovaných ploch. Pop-artově laděné malby svým charakteristickým způsobem reflektují pocity, názory, problémy i radosti lidí z jednoho unikátního světa. Světa, ve kterém žijeme a ve kterém je třeba upozornit formou umění na maličkosti a také na nutnost přemýšlet nad smyslem a formou lidského života na této jedinečné planetě.

To zní parádně! Čím si tě malba získala?

Na výstavách jsem vždy obdivovala velká plátna s pastózními nánosy barev. Chtěla jsem dělat to samé, a to se vším všudy. Navíc mě malba na plátno velice bavila.

Co se ti na uměleckém směru pop-art nejvíce líbí a proč sis vybrala tvořit v jeho duchu?

Vždy se mi líbily moderní obrazy v pop-art a komiksovém stylu. Na první pohled se zdají být jednoduché, ale při bližším zkoumání jsou významově i technologicky náročné. Často jsou tvořeny za pomoci omezené škály barev, které se uplatňují prostřednictvím jasně definovaných ploch, což mě fascinovalo a své obrazy jsem chtěla vytvářet přesně v tomto stylu.

Máš nějakého oblíbeného umělce, jehož tvorba je ti inspirací?

Snažím se inspiraci u ostatních malířů moc nehledat. Spíše vůbec. Člověka poté napadají jen podobné nebo stejné náměty a nemá tendenci přijít s něčím originálním. Obdivuji však řadu umělců, mezi které patří například Andy Warhol, Roy Lichtenstein, Zuzanna Jankowska, Kate Fuks, Lucie Kadlčíková, Gary Cartlidge, Edyta Grzyb, NDZW, Criss Bellini, Han Young Joon, Polly Kole, Gabriel Moreno, Joel Rea, Chris Guest, Henrik Aa. Uldalen a mnoho dalších.

Jak dlouho ti přibližně trvá vytvořit jeden obraz?

Je to různé. Momentálně to není tak, jako když jsem s malováním začínala a malovala každý den. Mám období, kdy nemaluji vůbec, jen si třeba zapisuji poznámky do mobilu a poté přijde doba, kdy za týden vytvořím celou sérii obrazů.

Jedna série většinou čítá okolo 15 obrazů, na kterých pracuji zároveň. Plátna mám rozprostřená všude po pokoji a na každý obraz přidávám vrstvu po vrstvě, dokud nemám všechny obrazy hotové. Když už začnu, nerada nechávám obrazy rozdělané, potom to ztrácí tu správnou energii. Kdybych totiž na obrazech pracovala delší dobu a mezitím měla čas ještě zdlouhavě přemýšlet, původní myšlenka by se úplně vytratila. Myšlenky a pohled na věci se totiž často mění velice rychle.

Jaké materiály používáš ke své práci nejraději?

Od začátku mé tvorby používám akrylové a temperové barvy z Koh-i-noor, se kterými jsem moc spokojená. Akrylové barvy mají lesklý nádech a dají se s nimi dělat i pastózní nátěry, což vytváří působivější strukturu. Temperové barvy jsou naopak matné a vynikají nejvíce na obličejových částech portrétů.

Za svou krátkou kariéru umělce ses účastnila velkého množství výstav. Která z nich ti utkvěla v paměti a proč?

Je to tak. V České republice je spousta prostorů, které mi umožnily vystavit obrazy z mé tvorby a na základě toho vznikly krásné spolupráce. Od roku 2018 jsem realizovala 31 sólových výstav po celé České republice. Všechny jsem si moc užila, nejvíce však vzpomínám na svou úplně první výstavu. Konala se v Brně a na vernisáž se přišlo podívat přes 70 lidí. Bylo to něco krásného. Všechno bylo pro mě poprvé a zároveň se mi výstavou splnil velký sen. Výstava také spustila můj výstavní maraton až do doby, kdy se musely výstavní prostory uzavřít z důvodu šíření koronaviru.

Na tvých webových stránkách je možnost tvé obrazy dokonce zakoupit. Tvoříš také na zakázku?

Raději se věnuji vlastní tvorbě a nápadům, ale když přijde zajímavá nabídka a spolupráce, která mě něčím zaujme, posune a vím, že mě bude bavit, ráda udělám i obraz na zakázku.

Zkoušela jsi někdy tvořit i trojrozměrná díla?

Trojrozměrná díla přímo ne, ale akrylové barvy mi umožňují na obrazech dělat i vystouplejší vrstvy. Můžu tak namalovat plastický obraz, na kterém modelce budou vyčnívat třeba vlasy přímo z plátna. Obraz pak vypadá realističtěji a struktura barvy mu dodá šmrnc.

Pocházíš z česko-polského pohraničí, odkud to máš kousek do zahraničních galerií. Navštěvuješ tamější výstavy nebo jsi dokonce ty sama někdy vystavovala obrazy v zahraničí?

Na výstavy chodím bohužel jen příležitostně, ale v několika polských galeriích jsem byla. Jelikož bydlím v Českém Těšíně, který je rozdělen na českou a polskou stranu, od roku 2018 jsem se celkem dvakrát podílela na společné mezinárodní výstavě u příležitosti festivalu „Otevřené ateliéry“ v polské galerii. Moc jsem si účast užila.

Máš nějaký sen v oblasti výtvarného umění?

Před pěti lety jsem měla v oblasti výtvarného umění řadu snů, včetně uspořádání výstav v našem hlavním městě Praze. Všechny sny se mi díky lidem, kteří mě a mou tvorbu podpořili a podporují, podařily splnit za poslední čtyři roky.

Vážím si toho, že se má tvorba a výstavy lidem líbí a já můžu dělat to, co mě baví. Zároveň to vnímám jako dar a příležitost, kterou je třeba v následujících letech dobře využít ve prospěch dobrých věcí, šíření povědomí o určitých problémech, ale také radostech ze života na naší planetě. Moc se těším na to, co mně i lidem, které má tvorba baví, umění dalšího přinese.

Děkujeme za krásný rozhovor Klaudie a držíme palce v úspěšném pokračování tvorby!