"Porcelán si mě našel sám" • Petr Stehlík

Petr Stehlík je talentovaný umělec, který svůj život zasvětil porcelánu. Pod značkou Stehlík Design tvoří šperky a bytové dekorace, které si našly mnoho nadšenců i za hranicemi České republiky.

Petr svými nápady nepřestává překvapovat, ať už se inspiruje v japonských tradicích a origami či folklorem u nás doma. Nás v rozhovoru také překvapil tím, kolik produktů Koh-i-noor Hardtmuth ve své tvorbě s nadšením používá.

Přečtěte si s Petrem inspirativní rozhovor o rodinném podnikání, tvorbě, ale i školství a designu.

Ahoj Petře! Začněme úplně od začátku. Jak dlouho se zabýváš uměním z porcelánu?

Už na základní škole jsem chodil do lidové školy umění na keramiku, to bylo takové první seznámení s výtvarnem a uměním. K porcelánu jsem si pak našel cestu na střední škole v Karlových Varech.

Z jakého důvodu sis vybral mezi všemi možnými materiály zrovna porcelán?

Spíše si mě porcelán našel sám. Pamatuji si, jak jsem se při hledání vhodné střední školy rozhodoval mezi Vary a Bechyní. Obě školy měly obor s názvem výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Mě tehdy práce s hlínou velmi bavila a cítil jsem, že je to pro mě nejspíš ta správná cesta.

Nakonec jsem se ocitl ve Varech, kde jsem na začátku studia zjistil, že i přes název oboru bude studium zaměřené hlavně na porcelán. Řekl jsem si, že to není nevýhoda a že se alespoň naučím pracovat s materiálem, ke kterému se jinak člověk dostane jen velmi obtížně.

Je krásné pozorovat tvou lásku k tomuto jedinečnému, ovšem velmi náročnému materiálu. Kdo všechno s tebou na značce Stehlík Design spolupracuje?

Za firmou Stehlík Design stojím já a má manželka Alice. Dohromady tvoříme parádní tým. Já se zaměřuji na design a výrobu produktů, Alice je zase skvělá na marketing a prodej. Několik dalších lidí pro nás také pracuje externě, fotografové, grafici a další machři svých oborů. Pro okolí jsou sice neviditelní, ale jejich práce a hlavně to, že je na ně spoleh, to je pro nás nenahraditelné.

Jednou z tvých nejpopulárnějších kolekcí jsou brože s motivem origami. Jak jsi k tomuto nápadu dospěl?

Je tomu více než deset let. Mám takový dojem, že myšlenka vznikla po jedné debatě se spolužáky na vysoké. Nějakou dobu mi v hlavě zrála a v postupných krůčcích jsem dospěl k první edici čítající tři zvířátka v origami designu. Za ta léta jsme přišli s desítkami různých motivů a vyrobili tisíce šperků, které naši zákazníci s radostí nosí v podobě broží, náhrdelníků či náušnic. Mám z toho velkou radost.

Inspiruje tě někdy tvorba i jiných umělců?

Inspirací je pro mě celé současné výtvarné okolí, to utváří trendy a zároveň mě nutí se vymezovat a být odlišný. Mám velmi rád stará díla, u kterých obdivuji řemeslný a výtvarný kumšt autorů, u kterých se člověk často ani mnohdy nedozví jejich jméno. Například Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze je pro mě velkým zdrojem inspirace a pokory. Ze současných českých autorů mám oblíbeného pana Františka Skálu, jehož hravost a nápaditost velmi obdivuji.

Nějakou dobu jsi také předával své zkušenosti studentům na střední umělecké škole. Je něco, co bys v rámci školství a výtvarné výchovy rád změnil?

Nebudu se tajit s tím, že stav českého školství nevidím jako ideální. Náprava je ve spoustě malých změn, ale i v přístupu mezi žáky, rodiči a kantory. Mohu mluvit jen v rámci středních odborných škol výtvarných. Zde bych viděl jako jednu prospěšnou změnu dostupnost odborných praxí i pro samotné kantory. Tím, že je doba čím dál rychlejší a i vývoj technologií je velmi rychlý, může učitel, který je na škole několik let, postupně ztrácet kontakt s realitou a nepřizpůsobí tak výuku stávající situaci.

Vedeš k výtvarnému umění i své děti?

Nevím, jestli přímo vedu, ale ukazuji jim možnosti a spíše si tvořením hrajeme. S Alicí jsme jakýmisi průvodci, bude jen na nich, v čem se najdou a co je bude naplňovat.

Jakou výtvarnou techniku mají tvé ratolesti nejraději?

Tříletá dcera je nadšená z modelíny a malování. Upřímně, ani já ve své tvorbě nedokážu bez modelíny fungovat. Používám ji na modelování prvních prototypů a předmodelů. Hodí se i na rychlou fixaci ohrádek a bednění při nalévání sádry. Za ta léta jsem vyzkoušel mnoho různých značek, ale ta od Koh-i-nooru mi sedí nejlépe.

To máme radost! Je zajímavé, kolik různých produktů a materiálů v tvorbě z porcelánu využíváš. Máš ještě nějaké oblíbené Koh-i-Noor produkty, které ti nesmí chybět?

Vše začíná již u skicování návrhů. Rád používám několik tvrdostí tužek, s těmi se mi pracuje moc dobře. Také krajon je velmi užitečný. Některé tužky a rudku používám na značení vzorků, kdy mám odzkoušeno, že se pigment při výpalu nespálí, ale naopak zafixuje a nejde pak smýt.

Ve své tvorbě se zabýváš tvorbou trojrozměrných objektů. Realizoval jsi někdy umění i v dvojrozměrném měřítku? Ano, realizoval, ale postupně jsem to omezil na práci s glazurami. U nich mě velmi baví možnost experimentování. Míchání vlastních glazur je svým způsobem o matematice a v závěru i napětí, protože barevnost a výsledný vzhled se vždy dostaví až po výpalu.

To zní zajímavě! Jaké plány máš se značkou Stehlík Design do budoucna?

V současnosti máme rozpracované dvě nové edice, na kterých tvrdě pracujeme. Před Vánoci na našem webu odhalíme první z nich. Od prvních skic, po vzorky, prototypy, až po finální produkt, design balení, fotografování a představení kolekce vede dlouhá cesta. Ve výsledku ovšem stojí za to. Nadšení zákazníci, kteří naše produkty s radostí nosí, jsou velkou odměnou.

Držíme palce, Petře, a děkujeme za krásný rozhovor!