"Na jistotu se při tvorbě s akvarelem nikdy sázet nedá!" • Jitka Zajíčková

Poznejte práci Jitky Zajíčkové, známé české umělkyně, která se zamilovala do techniky akvarelu. Za svou dlouholetou uměleckou kariéru má na svém kontě mnoho úspěchů a zajímavých spoluprací.

Nejen o tom se rozpovídala v rozhovoru, který vám exkluzivně přinášíme.

Jak byste čtenářům, kteří vaši práci zatím neznají, na úvod popsala svůj jedinečný umělecký rukopis?

Těžká otázka hned na začátek, ale asi bych zmínila jemnou linku, spíše tlumené barvy a ornamentálnost. Dále také prolínání, hledání a hraní si. Hraní a snění určitě, a také možná i troška nostalgie. Sama jsem totiž takovým hledačem, pozorovatelem a sběračem zároveň, což se logicky odráží i v mé tvorbě.

Vzpomenete si, kdy jste se začala věnovat umění naplno?

Tvoření ve smyslu, že nevnímám svět kolem, to jsem v sobě měla odjakživa. Proces tvorby je pro mě přirozený stejně tak jako například dýchání.

Umění jako profesi, která mě živí, jsem si po velmi malých krůčcích začala dopřávat zhruba od roku 2008, když mi povyrostly děti.

Umění se tedy věnujete celý život, takže jste musela vyzkoušet mnoho výtvarných médií. Dokázala byste však říci, které z nich je vaše nejoblíbenější?

Bez pochyb akvarel a tuše! Nesmím ale zapomenou na samotný papír. Nemusí být jen „nosičem“ malby a kresby, ale i z něj se dá krásně tvořit. Stříhat, tvořit koláže,...

Vzpomenete si, co vás právě na akvarelu, který je jednou z nejoblíbenějších, ale také nejnáročnějších výtvarných technik, zaujalo nejvíce?

To se nedá zapomenout! Akvarelem jsem okouzlena stále a každý den. Je to hravé médium, které vám nic neodpustí. Do malby vstupuje náhoda, barvy se vrství a prolínají, a to se pak na papíře dějí věci!

S tím naprosto souhlasíme! Jsou kromě akvarelu a tuší ještě nějaké jiné výtvarné techniky či materiály, za pomoci kterých ráda tvoříte?

V mém ateliéru určitě nesmí chybět ikonické grafitové tužky 1900, práškový grafit, inkousty, tuše, anilinky, uhly, suché pastely ve všech podobách, či umělecké pastelky obyčejné i vodou rozmyvatelné.

Ráda mám například i kvaš. Je to takový silnější bráška akvarelu. Obrázky malované kvašem mohou mít mnoho podob. Jemnou, skoro akvarelovou, a pak tu druhou, kde se ukáže krycí síla kvaše.

Dále nesmím zapomenout na tušovou malbu sumi-e, na fenomén, který přetrval věky. Pro mě je to způsob, jak jinak uchopit práci s tuší a akvarelem. A když už jsme u té tuše, miluji také suminagashi, což je prastará technika „plovoucí tuše“. Na konec bych ráda zmínila malbu kávou. I když ji nepiji, velice ráda s ní tvořím.

Jestli tomu tedy dobře rozumíme, raději experimentujete než sázíte na jistotu?

Ano, experimentuji moc ráda. Celkově jsem tak trochu alchymista, ale pouze co se týče vlastní tvorby. U zakázek si to obvykle moc nedovolím. Je tam přece jen určitý časový tlak a závazek vůči zadavateli.

Často experimentuji s přírodními barvivy z rostlin a připravuji si z nich vlastní inkousty a z pigmentů si míchám vlastní akvarelové barvy. Jednotlivé techniky s oblibou i kombinuji, takže klidně spojím tuše, akvarel a suchý pastel v jednom obrázku. Obzvláště akvarel je skvělý v tom, že se dá kombinovat téměř s čímkoli a výsledek je obvykle skvělý.

Na jistotu se však při tvorbě s akvarelem nikdy sázet nedá! Ale nepovedené malby dnes již téměř nemám, jelikož z toho, co mi na papíře experimentálně vznikne, se nakonec vždycky dá udělat záměr. Za dvacet let, co maluji akvarelem, už ho trošku znám, vím, co dovolí on mě a já jemu. Máme takový harmonický vztah se vzájemným respektem.

Zkušeností máte opravdu mnoho, to je vidět hned první pohled, ale víte o něčem, ve své tvorbě, co byste ráda ještě vylepšila, nebo už není kam se posouvat?

Vždycky je kam se posouvat a posun se občas děje úplně samovolně.

Moje tvorba reflektuje můj život, nálady, pocity. Když byl syn malý, malovala jsem mu obrázky strojů a to třeba moc neumím. Dcerce jsem vytvářela naopak zvířátka, víly a princezny. Zvířátka mi zůstala, za stroje jsem ráda, že už je malovat nemusím. Tak třeba to můžu v budoucnu vylepšit.

Každopádně, co je důležité zmínit, je potřeba neustále trénovat ruku a malovat, či kreslit i když jen maličko, ale každý den. Všechno se dá vycvičit a ruka rychle zapomíná. Dále jsou důležité i základy jako je kresba, anatomie a perspektiva.

Kde sbíráte inspiraci ke tvoření?

Na prvním místě je příroda a pak dětství. Taková ta bezstarostnost a naivní a přímočarý pohled na svět. Dalo by se říci, že se do jisté míry specializuji na botanické umění. Jsem otrokem detailu, takže zkoumám různé přírodniny, peříčka, houby, lišejníky, zvadlé květiny. Cokoliv, co mi padne do oka. Kromě toho se také věnuji tvorbě ilustrací do knih, nebo pro moji volnou tvorbu.

Ve své tvorbě se zabýváte konkrétními náměty. Jaký ale máte názor na abstraktní umění? Věnovala jste se mu někdy?

Abstraktní umění je skvělá věc. Ti opravdoví mistři ovládají umění zjednodušení, pracují s tvarem, barvou, emocí. Já osobně nějaké abstraktní nebo silně stylizované práce na svém kontě také mám.

Máte nějakého svého mistra, svůj umělecký vzor?

K technice akvarelu mě přivedly akvarely Mirko Hanáka. Hledala jsem postupy, jak se jeho genialitě přiblížit. Když jsem se potkala s asijským stylem tušové malby a zkombinoval ji s akvarelem, řekla jsem si, že by to mohlo být ono!

Vzorů mám nepočítaně a asi je ani všechny jmenovat nelze. Od dětství jsem si ráda prohlížela ilustrované knihy a encyklopedie a u toho vstřebávala a formovala svůj vkus a cítění.

Co a koho bych určitě vypíchla, jsou středověké knižní iluminace, mistři botanické ilustrace napříč staletími, z nich například jmenovitě Pierre-Joseph Redouté či geniální Albrecht Dürer s jeho naprosto inovativním pojetím akvarelu, jelikož před ním akvarel jako takový prakticky neexistoval. Umělkyně, o kterých toho občas ani moc nevíme a mezi které patřila třeba Marcia, o které píše Boccaccio. Dále také Sofonisba Anguissola, Rachel Ruysch, která se dokonce dostala do malířského cechu v Haagu. Z dalších Adriena Šimotová, Frida Kahlo, Georgia O´Keefe. Je jich spousta!

To byla vyčerpávající a velice inspirativní odpověď! Mohou se naši čtenáři někde inspirovat a prohlédnout si Vaši práci naživo?

V minulosti jsem měla několik výstav různého zaměření. Na jedné jsem kombinovala akvarel s kovem a další jsem měla až v Mexiku.

V současné době se vlivem pandemie, bohužel, prezentuji především online. Mimo web akvarelsjitkou.cz, kde vedu také obsáhlý blog o akvarelu, jsem k vidění na Instagramu, Facebooku. Mám i malý e-shop s autorskou tvorbou. Na jednom dost známém webu o akvarelu o mě vyšel článek v angličtině.

Ve fyzické podobě najdete moje ilustrace v několika knihách, návodech a článcích pro různé časopisy, občas jsem k vidění v televizních pořadech. Aktuálně je asi nejlepší cestou přihlásit se ke mně na kurz, kde mi studenti můžou nahlédnout doslova „pod ruku“ při práci. Budu se moc těšit!